Můj den

Devítka

1:MHezi prsty mi roky utíkaj',
proč blízko duše cEítím někdy k rAánu strEach,
vždyť v dlaních C#mosudy hvězd stejně mám napsanHý,
nad hlavou mi ptáci procitaj',
letí k jihu, vEítr stírá z křAídel prEach,
ten směr maj' tC#misíce cest, tisíckrát hledanF#ý.
R:Dobře vG#mím: teď někde prEocitAá mEůj dHen,
já ještě spC#mím, ale už cEítím krAev ve spEáncHích,
když začnem hrG#mát, je to jak Eútěk zAa slEuncHem,
dám ti svůj hlC#mas, tEy mi svý slova dHej.
2:Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
3:Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:09.005+00:00
Výsledky hledání: